Jak jsme tahali půlročáka po České Kanadě za kolem - den třetí

5. září 2006 v 21:04 | Littlekey
V podělí rada starších rozhodla, že pojedeme do Jindřichova Hradce. Protože Hradec je od Lovětína vzdálen pouhých 6 km, vedla trasa menší oklikou :-) Ten den jsme najeli 45 km. Bystří si již spočítali, že ta oklika byla dlouhá 33 km.
Na fotce to není vidět, ale je to hrozně do kopce!
Our Precious se choval ukázkově. Musím poznamenat, že pondělí měl slabší Jeník. Nicméně způsob jakým projevuje nespokojenost Jenda se s Peťkou nedá srovnávat. Když bych to přirovnal k hlučnosti letadel, tak Jenda je motorové rogalo a Peťula MIG 21 se zapnutou forsáží :-) Bylo to jedno ze dvou překvapení ten den. Druhé mě potkalo v restauraci v Jindřichově Hradci, ve které jsme po delším hledání zakotvili. Není jednoduché najít provozovnu, ve které by se najednou odstravovalo 11 dospělých s třemi dětmi. Podařilo se, dokonce tato restaurace měla oddělenou místnost pro nekuřáky, kam jsme se s mrňousama uchýlili.
V popředí je možne vidět misku se salátem a sirkovým dresinkem :-)
Obsluha byla příjemná, rychlá, ochotně vyhověla žádosti o ohřání papání pro Honzíka. Pohoda skončila v okamžiku, kdy jsem v jinak dobrém míchaném salátu narazil na vypálenou sirku. Asi bych nebyl tak naštvaný, kdybych ji byl býval zpozoroval ještě v misce. Nestalo se. Při žvýkání sousta salátu jsem narazil na něco tuhého. Pokračoval jsem v rozmělňování a zároveň jsem jazykem sunul ke koutku domnělou šťopku od okurky salátovky ve skutečnosti vypálené sirky. Na čele mi naběhla žíla, přesto jsem v klidu sdělil obsluze, aby mi zavolala vedoucí. Stále v klidu jsem jí sdělil můj problém. První návrh na řešení byl ten, že nám salát všem vymění. Na to jsem reagoval tím, že pravděpodobně mají salát pouze v jedné míse se stejnou sirkovou zálivkou. Vedoucí argument uznala a kontrovala tím, že se tedy hluboce omlouvá a že nám saláty nebude účtovat. Tím mě dokonale odzbrojila. Upustil jsem od eskalace konfliktu s vědomím, že to stejně nemá cenu a na dovolené se přeci nebudu rozčilovat. Nakonec jsem nevydržel a při placení jsem obsluze navrhl, že jako malou kompenzaci za způsobenou psychickou újmu :-) bychom rádi, aby nám neúčtovala zákusek, který jsme zkonzumovali. Nevím proč, ale můj návrh obsluhu rozesmál. Na dotaz čemu se směje, že to myslím smrtelně vážně, jsem už odpověď nedostal. Mrzí mě, že si nepamatuju, jak se hospoda jmenovala. Není nic lepšího, než negativní reklama. Snad si vzpomene někdo z komentátorů. Prosím vypsat velkými písmeny :-))
Ještě jedna událost mi utkvěla v paměti. Po odchodu z hodspody byl Petˇulka opět ve špatné náladě. Oddělili jsme se tedy od ostatních a na prostranství před spořitelnou jsme mrňousa začli přebalovat. Někdy udělá miminko bobek jindy hovínko, to co udělal Péťa v J. Hradci, u nás nazývame totálka, tj. až na zádech plus průsak všemi vrstvami oblečení. Naštěstí v Peťulkově servisní tašce se nachází kompletní sada náhradního oblečení.
Někdo kojí v lese na pařezu a někdo na lavičce před spořitelnou:-)
Cestou zpátky do Lovětína jsme poprvé a naposled vyndavali nepromokavé šusťákovky. Nakonec spadlo jen pár kapek, které nikomu náladu nezkazily.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sargo Sargo | 6. září 2006 v 18:08 | Reagovat

...a přitom každý ví, že v sirkách je spousta vitamínů. :-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama