Neuvěřitelně nevyzpytatelné miminko

3. října 2006 v 20:08 | Monika
Do psaní tohoto článku se mi vůbec nechtělo. Nejsem zrovna příznivcem zveřejňování soukromých záležitostí touto cestou a většinu faktů zde uvedených bych v paměti nejraději zaštrachala co nejhlouběji, ale nemůžu nechat bez komentáře článek Sargo, která má neuvěřitelně hodné miminko. S takovým dítkem mateřská dovolená opravdu odpovídá svému názvu. Při čtení článků o Jášulkovi zlatíčku se mi hrnou slzy do očí. Ale emoce nyní odložím stranou, jestli to vůbec u vlastního dítka lze, a omezím se na prostý popis chování našeho "normálního" miminka a nechám na čtenářích, ať sami posoudí, co lze považovat za normální.
Musím začít tím, že u našeho sedmiapůlměsíčního Peťulky člověk nikdy neví, co jak bude, začněme spánkem. Spíme od osmi večer do šesti až sedmi, ale! Budíme se obvykle dvakrát za noc, poslední dobou se zhoršily prdíky, takže vstáváme i třikrát. Často usne hned po nabaštění, někdy taky až po hodině či dvou. A když rostl zoubek, vstávali jsme dvě noci po hodině :-( Ještě k nadýmání, doufala jsem, že je to záležitost prvních tří měsíců, ale bohužel, u nás nemůže být nic normálně…
Usínání přes den je většinou průšvih a utrpení. Spíme obvykle dvakrát 0-2 hodiny. Sám nedokáže usnout, a přestože je zcela vyčerpán, mne si očička a evidentně by spát potřeboval, nemůže to prostě zalomit, je protivný a končívá to tak, že chodíme po našem na chození mrňavém bytě do té doby, až se nechá přemluvit ke kojení, při kterém vždycky usne, ale musí být ve správném stavu. Když se mu pokusím nabídnout prso dříve, šíleně se vzteká. Kočár od třech měsíců nesnáší, tam ho lze umístit leda až po usnutí, i když poslední dobou se to trochu lepší. Skvělá věc je šátek, ten mění našeho ďáblíka v andílka, ale noste ho pořád, to mimino!!!! Šátek je docela lehkej :-)
Co se týče samostatného hraní, občas se vydrží zabavit sám, ale ne moc dlouho, obvykle ho něco šíleně rozčílí, např. hračka příliš daleko, moc tvrdá, nedá se celá strčit do pusy, nikdo nepozoruje, prostě vždycky se nějaký důvod k rozčilení najde :o((
Zvuky, které v rozčílení vydává, vypracoval k naprosté dokonalosti, od nelibého nenene po vzteklejší hukot až po ultrazvuk trhající ušní bubínky. Ten převládá. Vůbec je naše miminko pěkný vztekloun, přesněji přecitlivělý vztekloun (kombinace vlastností rodičů, jak jinak :o). Rozhodně nelze říci, že by neuměl být protivný, i když se to o vlastním dítku říká s těžkým srdcem. Dokáže ho rozčílit cokoli, co se mu zrovna nelíbí. V žádném případě nestačí k němu natáhnout ruce, když začne vřeštět, to ho rozčílí ještě víc. Musí se prostě vzít a nosit… v tomto případě je výhodou, že Peťula patří mezi lehčí mimina.
S jídlem je to taky porůznu, někdy pohoda, někdy odmítá. Baštíme už lžičkou a občas to fakt stojí za to.
Kojení probíhá hladce, když má chuť. Když chuť není, nenechá si Šmudla nic vnutit. Obecně se nenechá k ničemu nutit. Utěšuji se tím, že je to prostě osobnost… co mi zbývá. A že by byl poslušný nebo se snažil zavděčit, jsem si zatím nevšimla, přestože si nepřipadám jako nevšímavá matka.
Ale abych naše zlatíčko pořád jen nepomlouvala, vzpomínám si, že jednou při výletu do Aquafóra ve Františkových Lázních se choval naprosto vzorně ;-)
Naštěstí vodu má rád, takže koupání samotné není problém, ale záležitosti okolo jako svlékání, oblékání apod. opět stojí za to.
Musím také přiznat, že tak dvakrát denně deset minut mívá slabší chvilky, kdy se culí, rozkošně žbrblá mamama, drrrrrrrn, tatata apod , a předstírá, že je roztomilé miminko ;-) To asi proto, abych se z toho úplně nezbláznila. Myslím, že už před narozením dokonale nastudoval knihu Prevítem snadno a rychle.
Nevím, těžko říci, co je normální... nezbývá mi, než doufat, že z toho vyroste, brát všechna trable s nadhledem (někdy je to fakt dřina!!!) a utěšovat se citátem:
Pro normální dítě je typické, že se příliš často normálně nechová.
(Laurence J. Peter; Bruce Lansky - O výchově s úsměvem)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 JR JR | 3. října 2006 v 21:53 | Reagovat

Jo, a to je přesně ten důvod proč pojedu příští rok radši do Venezuely, než do porodnice, kde se vyzvedávají zlobivá miminka, protože to by na nás určitě vyšlo.

2 Sargo Sargo | Web | 4. října 2006 v 0:57 | Reagovat

...ale já jsem to nemyslela jako provokaci, ten můj článek... to jen abych si to později mohla připomínat, až se to zlomí a bude z něj ten prevít :-D

Ano, přiznávám, prochechtala jsem se článkem od začátku do konce. Paní K., jste rozený písmák :-)) Cizí neštěstí prostě... ;-)

A zvlášť na té první fotce vypadá skvěle ďábelsky... :-))

S těma prdíkama mě ale nestraš. Nám začaly až ve čtvrtém měsíci (po očkování, grrr), teď už problém jenom s kaděním (takže jednou za dva tři dny a relativně snadno řešitelné - dokud to vydržím, tak se masíruje a cvičí, když už moc brečí, tak šup trubička a je rázem vytlemený jako lečo, s odpuštěním :-)), ale to jsem doufala, že se s příkrmama zlepší, když bude mít pestřejší stravu!

No, tak aby to nevypadalo tak ideálně...

Už se naučil takové to hrozně protivné kňourání :-) Jak se mu něco nelíbí... to opravdu není roztomilé :-) Při oblíkání se začal kroutit a s čepicí začaly ty správné boje (plna naděje jsem mu přinesla zavazovací, abych ho pak našla se šňůrkami pečlivě omotanými kolem krku a čepicí dole ;-)).

Pořád ale je fakt, že se dá strašně rychle utěšit a zabavit. Přesto nestíhám nic a čas prostě není, pozornost vyžaduje tak jako tak. Jen tím, že při tom nekvílí, to  není tak úmorné.

Občas ho to taky chytne - ale nikdy bez důvodu. Třeba už jsem z toho otrávená, že pořád pobrekává, a najednou se ozve strašlivé zaprdění a zase se směje. To pak mám špatné svědomí, že jsem byla netrpělivá, když měl fakt důvod být nevrlý :-))

Taky se mu začíná stávat, že je přetažený - už toho vnímá moc a neumí tak miminkovsky vypnout, jako dřív. Pak se mu hůř usíná, ale po chvíli nošení a při povídání pohádky se utěší. (Pohádky jsou prima, aspoň je natrénuju, než jim bude rozumět, zjišťuji, že mám mezery :-)) Horší je, když jsme někde. V klokance je mu dobře (pokud se jde :-)), ale čelem ke mě už být odmítá, ale čelem k lidem pořád musí někam koukat, až nakonec usne ryzím vyčerpáním... :-D

Nacvičil si též neuvěřitelně samolibý pohled vyhrazený pro chvíle - kničím, nenechám se zabavit, kničím, vezme mě táta, kničím, vezme mě někdo jiný, kničím ještě víc, vezme mě máma, okamžitě ticho a - onen samolibý pohled jasně říkající "cha, to jsem na vás vyzrál, se mám, co?" ;-)

Tak, vida, že jsem taky nějaké hrůznosti objevila :-))

3 Monika Monika | 4. října 2006 v 20:24 | Reagovat

No jo, čekala jsem trochu soucitu, ale cizí neštěstí vždy pobaví, chápu ;-)

Ha ha, a těch vašich pár drobných  problémků mě má povzbudit? ;-)

Samozřejmě z mé strany to byl jenom výběr, nerozváděla jsem např. že po příkrmech máme zácpu a bez trubičky se nevykakáme (pokud jsem jen kojila šlo to 4x denně bez jakékoli námahy), ale nechci strašit ;-)

Díky za tip na pohádky, setkaly se s úspěchem, akorát že si nemůžu na žádnou pořádně vzpomenout, tak mu vyprávím pěkné bláboly :-) Dneska zabrala smotanina O řepě (jednodušší asi neexistuje, že?:-) , ale musela jsem to vyprávět „akčně“, což mi nějak extra nejde, a kdyby mě někdo sledoval, prasknul by smíchy :o) Šmudla se taky dost bavil :-)

4 Monika Monika | 4. října 2006 v 20:42 | Reagovat

pro Jardu: neboj, na vás určitě zbyde to nejhodnější miminko na světě :-)

I když vychovávat moc hodné mimino musí být asi pěkná nuda. Víš, jak nepopsatelně úžasný pocit spokojenosti a zadostiučinění člověk má, když se např. mimčo hned po ránu na plavání potápí jako rozený plaváček, přes den vzorně baští veškeré blafy, které mu strčíš do pusy, a večer usne bez jakýchkoli protestů hned po nabaštění ? (dnes se tak stalo :-) To Ti nic nevynahradí!

5 Sargo Sargo | 4. října 2006 v 20:50 | Reagovat

No, aspoň jsi mohla ocenit snahu :-D

Bez trubičky taky ani ránu, takže mi věru moc naděje do budoucna nedáváš :-/

Ano, pohádky je třeba trénovat včas. Když jsem mu tuhle vykládala, jak Budulínek sežral bábu s jetelem a krávu s teletem, koukal dost s pochybnostmi ;-)

Jestli tě to potěší, tak právě nemůže usnout. Leží na posteli a povídá si s lustrem :-))

6 Sargo Sargo | 4. října 2006 v 20:51 | Reagovat

Jarda: seš padavka ;-)

7 Monika Monika | 4. října 2006 v 21:19 | Reagovat

Sargo: snahu samozřejmě oceňuji, i když to tak asi nevyznělo, na vyjadřování pocitů psaním nemám moc talent! Vlastně na psaní asi vůbec... raděj čtu, např. Tvoje miminkovská psaní... A to, že Jášulka chudák nemůže usnout, mě nemůže potěšit ani náhodou! Nejsem krysa ;-)

Jarda: to nejdůležitější bych zapomněla! Když se mrňousek ještě mezitím na Tebe občas uculí, málem by ses z toho po...., uvidíš :-)!!!

8 jm jm | Web | 4. října 2006 v 21:21 | Reagovat

Monika: ohledně toho soukromí bych si moc starostí nedělal. Pochybuju, že ty miminkovský blogy čte někdo jinej, než úzkej okruh známých. Já třeba žádnej jinej blog o miminech nečtu a ani by mě to nenapadlo.

9 Sargo Sargo | 6. října 2006 v 10:59 | Reagovat

Ano, zafungovalo dokonale - jak se Jáša chválí, hned začne dělat opak. Napsat, že se bez trubičky nevykadíme totiž taky zafungovalo a včera hned dvakrát sám a bez kvičení! :-))

PS: jak jsem psala, že nemůže usnout, tak byl taky vzápětí tuhej. Mám vždycky hrozně špatný svědomí, že ho tam nechám samotného (no, jsem na dohled ;-)). Ale on tak usne často líp, chvíli si povídá a najednou je ticho :-D Včera ho otec uspal vlastním příkladem ;-) (Nebo to byla ta zvuková kulisa? :-D)

10 jm jm | Web | 6. října 2006 v 11:24 | Reagovat

je pravda, že mě občas vzbudilo vlastní chrápání, a jak jsem otevřel oči, tak jsem viděl probuzenýho Jášu, jak na mě vyvaleně kouká. Ale myslim, že jsme vždycky rychla oba usli.

11 jm jm | Web | 9. října 2006 v 12:45 | Reagovat

Poznámka k tématu cesta do porodnice vs. cesta do Venezuely: pan JR zanedbal jeden zásadní aspekt. Porodnice ho neláká, protože si na blogách čte o malém p. Klíčkovi, příp. o malém p. Míkovcovi.

Avšak do té porodnice by si jel pro malého p. Rejchu, což by myslím zásadně změnilo jeho perspektivu. Jako změnilo perspektivu zatím každého.

12 Chachina Chachina | 5. listopadu 2006 v 19:48 | Reagovat

Když to tady tak čtu, tak mě těší, že jsem si takovými "radůstkami" neprocházela sama :-)

Budiž nám útěchou, že já jsem prý byla jako mimino (dle maminčina vyprávění) "naprosto otřesný hajzlík".. a vyrostla ze mě taková tichá hodná holka :-)))))))))))

13 cialis cialis | E-mail | Web | 16. října 2014 v 4:01 | Reagovat

Hello!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama