Po dlouhé době zase trocha sebechvály

22. května 2007 v 22:00 | LittleKey
Opět se vám musím pochlubit s výsledky své práce se dřevem.

Na začátku byla fošna. Vlastně ještě před fošnou byl nápad, troška měření a kreslení. Tak tedy smrková pěticentimetrová.
Pak přišel řezný plán, ten se bohužel nedochoval, protože jsem ho pořídil na tenký odřezek prkénka a ten byl při úklidu omylem vyhozen do smetí.
Na konci se z fošny vyklubal stoleček a židlička.
Ti co jsou uspokojeni už dál číst nemusí. Zbytek článku je pro zájemce z řad budoucích truhlářů :-)
Nápad, rozměry, výkres. Volba materiálu, to bylo jednoduché, protože v truhlárně jsou k dispozici pouze smrkové fošny. Dub by byl krásný, ale jedna dubová fošínka vás přijde na cca. 2 kKč. Takže krušnohorský smrk. Pak jsem si udělal již zmiňovaný řezný plán. Jde o to naplánovat řezání materiálu tak, aby byl co nejmenší odpad. Po hrubém nařezání na cirkulárce přišla na řadu srovnávačka. Následovalo dořezání hranůlků do finálního rozměru a potřebných délek a opět a již naposled srovnávačka. V tomto okamžiku jsem měl v podstatě všechno hotové , protože vrtání děr na kolíčky a frézování drážek na záda židle, ofrézování hran sedáku a desky stolu, lepení, přebroušení a lakování, to už byla sranda. Opravdu, zjistil jsem to už při práci na kolíbce, nejpracnější je řezný plán a jeho realizace. Ti co kupují v Baumaxech a jemu podobných ohoblované profily mají už půlku práce hotovou. Tím se nechci povyšovat nad ostatní kutily, jen konstatuji, že začínat z fošny je mnohem pracnější.
Jak dlouho mi to trvalo? Zhruba 10 hodin.
Při druhém lakování jsem chtěl urychlit schnutí, abych mohl dílko odvézt ten den domů a sklidit odměnu z největších, úsměv na tváři a radost v očích našeho synáčka, a vynesl jsem stolek a židličku ven na sluníčko. Bylo úplně jasno, nikde ani mráček, nekecám. Za deset minut spadlo nad budovou truhlárny, jinde ani nemohlo, asi 30 kapek deště. To by člověk blil.
Jediné co jsem kupoval byla spárovka na desku a sedák. Né, že bych to nezvládl udělat, ale na dílně nemáme tak širokou protahovačku.
Peťulka mi opravdu radost udělal, protože si na židličku hned sám od sebe sednul a s láskou jí okousal. Monice se nábytek také líbil, ale mám pocit, že to bere už jako samozřejmost a úžas na tím, jak má šikovného a zručného manžela není takový jaký by mohl být. Jinak, jaký bychom my muži při podobných příležitostech chtěli.:-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 JR JR | Web | 22. května 2007 v 22:47 | Reagovat

To se holt pozná machr! A hele, ta mašinka, co tam tak nenápadně vykukuje z jednoho záběru je taky tvá práce?

2 Chachina Chachina | 22. května 2007 v 22:56 | Reagovat

Vy jste ale kreativní rodina!

Jsi šikula, je to moooooc pěkná práce! A dítko vám taky roste jako z vody :-)

3 LittleKey LittleKey | 23. května 2007 v 7:48 | Reagovat

Děkuji, děkuji. To jsem potřeboval!

JR: Není, to je dárak od tety, ale samozřejmě by to nebyl problém, protože soustruh je můj nejoblíbenější stroj na obrábění dřeva.

4 - J - - J - | 23. května 2007 v 12:57 | Reagovat

Já jsem včera instaloval osvětlení pod naše spací patro a na odvedenou práci jsem byl náležitě pyšný až do chvíle, kdy jsem si přečetl tenhle článek. Musím uznat, že montáž svítidla (byť nestandardní - původně nástropní lampa visí na svislé zdi) je proti výrobě takhle pěkného stolu a židle úplná prkotina.

Jsi fakt šikovný.

5 Monika Monika | 23. května 2007 v 16:21 | Reagovat

Ale jasně, že žasnu :-) Akorát, že nad mými rukodělnými výkony taky nikdo neóchá ;-)

6 JR JR | Web | 23. května 2007 v 18:41 | Reagovat

Monika: tak šup s nimi na blog, já budu ochat první!

7 DJ DJ | 23. května 2007 v 22:21 | Reagovat

To mi imponuje. Když čtu něco podobnéhjo, vždy si říkám, zda bych to zvládl. Nezvládl. Tedy zatím :o))

Vypadá to hezky a kvalitně.

Kupuju v Hornbachu, přiznávám nižší level kutila. Ale nyní mne napadla skvělá výmluva, Jsem mladší! Ještě to mohu dohnat :o))

8 Chachina Chachina | 24. května 2007 v 19:29 | Reagovat

Monika: Ale ano, já!! :-) Ty věcičky do postýlky, to byla nádhera.

9 Monika Monika | 24. května 2007 v 19:53 | Reagovat

Chachina: Ó, děkuji, to potěšilo.

JR: Tak znova vytahuji starý odkaz, kde se můžeš pokochat mými výtvory: http://littlekey.blog.cz/0609/trocha-sebechvaly-neuskodi-ii

Je fakt, že od té doby jsem toho moc nevytvořila, kupodivu nějak není čas. I když minimálně dva svetříkya čepice jsem uplést stihla, i to je výkon...

DJ, -J-: Nechci vůbec snižovat šikovnost mého mužíčka, ale abych vás povzbudila, musím zdůraznit, že ono je to také o vybavení. Doma na koleně tohle nevyrobíte. A hádejte, kdo doporučil manželovi kurzy řezbářství, na kterých vytváří svá dřevěná dílka?... :-)

10 DJ DJ | 24. května 2007 v 20:57 | Reagovat

Ano Ano, paní Monika ví, jak na muže!

Ještě jeden dotaz, doufám, že celé dílo není pokaženo nějakými kovovými prvky! Pokud ano, uleví se mi :o)))))))))))))

11 LittleKey LittleKey | 25. května 2007 v 8:42 | Reagovat

No metal components at all. Just wood.

12 DJ DJ | 25. května 2007 v 9:59 | Reagovat

To je dobře. Si frajer!

13 jm jm | Web | 25. května 2007 v 15:55 | Reagovat

Jak praví klasik: človeče, Ty seš tak šikovnej, že by ses moh - v krajním případě - živit i poctivou prací!

Vy píšete tak málo, že z toho mimina se stal od minulých fotek velkej kluk...

14 Sargo Sargo | 26. května 2007 v 10:06 | Reagovat

Páni, paráda, vážně jste šikovní :-))) (Oba! :-D)

Péťa je vážně již plnohodnotné batole, je ho pořádný kus :-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama