Warum Switzerland?

29. února 2012 v 20:16 | Littlekey
Jak začít s povídáním o našem výletu do Zurichu?


Zahájím stylovým pozdravem. Grűezi! Němčináři jistě tuší z čeho se výraz vyklubal - je to zkrácenina a zkomolenina Ich grűsse Sie. No a takto vypadá celá jejich němčina. Byl jsem se svou mírně pokročilou znalostí německého jazyka v podstatě bez šance rozumět o čem se Švýcar na ulici baví. Vrchol mých komunikačních dovedností v němčině byla výpůjčka lyží na sjezdovce v Pizolu. Při vracení se mě Švýcar na něco ptal, nedal jsem z toho ani slovo, ale vytušil jsem, že to bylo něco ve smyslu: "Jen blázen by lyžoval v takovém počasí!" Tak jsem mu to odkýval. Nakonec měl pravdu. V počasí, které panovalo minulou neděli na Pizolu (vichřice, sněžení, viditelnost 10-15m, vidět byla ale jen reflexní barva na tyčích vymezující sjezdovku) lyžuje jen blázen a my. Víte vy kolik stála polodenní permice? Radši se ani neptejte! To se prostě muselo lyžovat. Alespoň jsme otestovali vybavení a psychickou odolnost. Prostě zkušenost k nezaplacení Smějící se
Tak takto to vypadalo až za dva dny v Atzmaningu

Proč jsme strávili týden v Zurichu? Protože nás pozvala sestra, která tam toho času žije a pracuje. A taková pozvání se neodmítají. Byt a strava zdarma, na mě tedy zbývaly "jen" ty aktivity okolo. Sebou jsme si přibalili babičku, která nám zajišťovala nezbytný servis, abychom se mohli plně soustředit na lyžařské výkony. Tímto jí ještě jednou děkuji. Nakonec bylo lyžování méně, než jsem si myslel. O to více jsme se věnovali Zurichu, jezeru u kterého leží, a přilehlému vrcholku Uetliberg s vyhlídkou.


Jak se tam žije? Řekl bych, že domorodcům dobře, našinec by byl do měsíce švorc. Vše je 3-4krát dražší než u nás. Vrcholem je proslulá Banhofstrasse, kde se dá koupit sáčko za 4 000,-. Pochopitelně franků.
Co mě nejvíce zaujalo:
  • V domě, kde si sestra pronajímá byt, jsou tři podlaží. Na každém podlaží dvě partaje a na chodbě u dveří do bytu velká neuzamykatelná vestavná skříň. Když jsem byl sestrou vyzván, abych tam zanechal boty a bundu, nevěřícně jsem se na ní podíval. Ano, svršky, ale i vysavač, prkno na žehlení a další velké věci prostě skladují ve skříni na chodbě. Ještě se nikomu nic neztratilo.
  • Integrovaný dopravní systém nemá chybu. Auto v Zurichu je opravdu zcela zbytečné, nehledě na fakt, že nerezidenti zaparkují pouze v parkovacích domech a za těžké peníze. Jízda curyšskou tramvají je požitek. Přejezdy výhybek téměř neslyšíte. Vyzkoušeli jsme i příměstský vlak na kopec Uetliberg, který překonává významné převýšení na krátké vzdálenosti. Nechtělo se mi věřit, že ten sklon dá bez ozubnice. Nemohli jsme si nechat ujít ani jízdu lodí po Zurichsee, která je také součástí IDS. Na lodi se mi stala taková menší nepříjemnost. Z webu jsem vyčetl, že denní jízdenka platí i na loď. Nevyčetl jsem však, že jen na jednu zastávku. Můj omyl vyšel najevo až při kontrole jízdenek. S průvodčí jsem se bez velkého rozruchu domluvil a rozdíl uhradil na lodní pokladně kartou. To jsou vymoženosti, co?
  • Na hlavním nádraží jsem okukoval TGV. Moc hezký.
  • Měl jsem možnost vyzkoušet pravé švýcarské sýrové fondue. Bylo to fenomenální….zklamání. Švýcar ten famózní sýr totiž zkazí lihovinou. V našem případě brandy. Když jsem pak koukal do jídelního lístku, alkohol byl ve všech typech sýrové fondue. Bohužel dodal rozehřátému sýru pro mne nepříjemnou štiplavou příchuť.
  • Švýcar se nesnižuje k výrobě sýru typu cihla. Všechny jsou minimálně ementál nebo ty jejich tvrdé několikaleté zázraky.
  • Švýcar hulí. A hulí hodně.
  • Švýcar rád vysedává i v zimě před hospodou místo uvnitř.
  • Švýcar běhá. A taky hodně. Po městě, po lese, staří, mladí, ráno, v poledne i večer.
  • Švýcar kupuje škodovky. Jezdí jich tam fakt dost. Neštítí se jich. Myslí si totiž, že se dělají v Německu.
  • Švýcar, když rekonstruuje střechu baráku, tak nad ním postaví střechu provizorní, aby do něj nezateklo.
  • Švýcar má rád jen svoje obchodní řetězce (COOP, MIGROS). Kromě Lidlu a Interšpáru nikoho jiného k sobě nepustil.
  • Švýcar má v Zurichu všechnu vodu v kašnách pitnou.
  • Dle sdělení sestry je Švýcar velmi přezíravý k osobám z "východu" a nestydí se to dát najevo.
  • Kešky jsou i v Zurichu Úžasný Poprvé jsem si zkoušel odlov mikrokešky na velmi rušných místech (autobusová zastávka, promenáda), připadal jsem si jak úchylák. Překvapila mě jedna tradička, moc hezky zpracovaná. Byla to díra o průměru cca 10 cm a hloubce taky cca 10 cm. Byla ale vyvrtaná do kamene, který ležel v podstatě na cestě. Díra byla zaklopená kamennou pokličkou, která jí učinila téměř neobjevitelnou, zvlášť, když byla zakrytá sněhem. Péťa to ale nechtěl vzdát a hledal a hledal, až odhrabal poměrně velký kámen. Já jsem, při pohledu ze své výšky, samozřejmě nic nezaregistroval a odbyl jsem ho s tím, že pod tímhle kamenem téměř uprostřed cesty kešku nikdo neumístí. Až když už mě to fakt přestávalo bavit, tak jsem se k němu přeci jen ohnul a zkusil ho odvalit a ejhle, spatřil jsem tenkou kruhovou spáru okolo pokličky
Na jedný mikro právě Peťka stojí.





















Na závěr připojuji odkaz na pohled idnesu na Zurich a pár dalších fotek.






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 JR JR | Web | 1. března 2012 v 8:07 | Reagovat

Pěkná reportage! Ve Švajcu, jó tam se žije... pro našince je to opravdu zážitek sledovat ty "jiné mravy", to mě tam fakt bralo.

Hele ale brandy se do fondue dávat musí! To je tam náhodou moc dobrý, ale nesmí se to přehnat, tohle je hodně o citlivém jazýčku kuchařově a stačí opravdu jen o trochu víc a už mi to taky nechutná (když to je chlastem moc cítit).

Proberem to včer

2 Sargo Sargo | 3. března 2012 v 20:24 | Reagovat

Paráda! Od začátku do konce. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama